Behaviorální medikace ovlivňuje, jak náš pes vnímá svět. Mění jeho náladu, snižuje stres, strach a pomáhá psovi lépe zvládat náročné situace. Takhle to zní skvěle, že? Na první pohled určitě. Ale každý, kdo někdy užíval psychofarmaka ví, že tyto benefity a úleva od strachu a stresu mohou být vykoupeny nežádoucími účinky. Ať už je to nevolnost, poruchy spánku, nebo třeba změny nálady a naopak zhoršení úzkostí, či apatie. O těchto nežádoucích účincích nám pes bohužel neřekne a proto je vhodné být při nasazování medikace obezřetný a brát vždy zřetel i na další faktory – nejen chování psa.
Behaviorální medikace je ohromná pomoc pro bázlivé, citlivé a reaktivní psy, ale vždy by měla být používána s rozmyslem a s maximálním ohledem na životní pohodu psa.
Tento článek poskytuje základní vodítko k posouzení, zda u konkrétního případu medikaci zvážit. O tom, co je behaviorální medikace se dočtete v tomto článku.
Kdy zvážit nasazení behaviorální medikace?
Chcete zbavit strachu svého bojácného psa? Zařídit, aby se váš reaktivní pes cítil bezpečně? Řešíte, že vás pes nezvládá samotu? S tímhle vám behaviorální medikace umí pomoct… ale nejprve si pojďme říct, kdy ji začít zvažovat.
Bojí se pes bouřek, ohňostrojů, nebo návštěvy veterináře?
Předvídatelné situace, které psovi působí enormní stres, jsou vhodnou příležitostí pro tzv. situační medikaci. Tato medikace se podává s předstihem před stresující událostí a působí v řádech hodin. Je tak vhodná pro psy, kteří se bojí u veterináře, mají strach z bouřek, nebo špatně snáší ohňostroje.
Pokud se opakují situace, kterých se pes bojí a on je nezvládne, jeho strach se prohlubuje. Tomuto jevu říkáme senzitizace. Ve chvíli, kdy na problému pracujete, každý takový zážitek váš trénink vrátí o několik kroků zpátky. V tu chvíli je použití situační medikace vhodné jako management – tím, že sníží hladinu stresu a strachu, zabraňuje senzitizaci a zhoršování.
Má se pes "dobře", nebo je pořád ve stresu?
Často se setkávám se psy odchycenými ve slovenských romských osadách, v Rumunsku, Bulharsku a dalších východních zemích, kteří byli importováni do Česka. Psi, kteří žili volně na vesnici nebo v horách, jsou najednou dovlečeni přes půlku Evropy, aby žili ve městech. Pro spoustu z těchto psů je život ve městě čiré utrpení. Nechtějí chodit ven, venku jen zběsile táhnou dopředu nebo směrem k domovu, hyperventilují, odmítají i ty nejlepší pamlsky a nereagují na ani na oslovení, natož na pokyny. To všechno jsou signály vysokého stresu, distresu, který je pro psa velmi škodlivý.
Distres může nejen způsobit zdravotní potíže a je výrazným narušením životní pohody psa, ale také snižuje schopnost učit se. V příliš vysokém stresu se organismus našeho psa cítí ohrožen a jeho jediný cíl je boj o přežití. S takovým psem můžete zkoušet trénovat sebevíc, ale dokud nesnížíme hladinu jeho stresu, vaše snaha nebude úspěšná.
Do této kategorie pak spadají psi s generalizovanou úzkostí a nebo také psi, u kterých se projevuje separační distres.
Tito psi jsou pak adepti na dlouhodobou medikaci, kterou podáváme každý den.
Strach psa se nelepší, ani když trénujete?
Pokud se navzdory snahám trenéra i majitele stav psa nelepší, je na místě zvážit nejprve přítomnost zdravotních problémů a následně i nasazení behaviorální medikace. Zdravotní problémy, ať už se jedná o alergie, trávicí obtíže nebo chronickou bolest, jsou stresorem, který může blokovat postup tréninku. Pes bolest často skrývá a alergie mohou mít dost překvapivé symptomy, takže odhalování těchto příčin se občas podobá detektivní práci, která vyžaduje velké úsilí klienta.
Pro zhodnocení, zda je na místě nasadit behaviorální medikaci, protože pes na trénink nereaguje, je důležité se zamyslet i nad tím, zda trénink probíhá správně a vhodnými metodami. Velice často se ke mně dostávají klienti, kteří mají dojem, že na problému svého psa pracují už několik let a nikam se neposouvají. Když spolu následně rozebíráme konkrétní způsoby, metody a techniky, zjišťuji, že se celou dobu zaměřovali spíš na management, než na práci s rušivkou. Pokud není trénink vedený správně, klient nemá dostatečnou znalost stresových signálů psa a není schopný dobře číst situace, pes se nebude lepšit ani s behaviorální medikací.
I proto pořádám webinář Jak pracovat s bázlivým psem, kde představuji komplexní rámec práce s bázlivým psem. Informace a termíny webinářů najdete zde.
Jak moc se na majitele můžu spolehnout?
Tento bod možná spoustu z vás překvapí. Ale pro mě jedno z nejdůležitějších kritérií při rozhodování, zda nasadit bojácnému psovi behaviorální medikaci, je můj klient.
Práce s bojácnými psy je týmová práce. A já ve svém týmu chci mít jen takové lidi, na které se můžu spolehnout, že budou následovat moje instrukce, sbírat data, chodit na kontroly a dál pracovat na problému svého psa. Stejně jako já dělám maximum pro to, aby se váš psí parťák měl lépe, to stejné požaduji od vás.
Jak už jsem zmínila, psychofarmaka mohou způsobit nežádoucí účinky, o kterých nám pes neřekne a mým cílem je během terapie minimalizovat. To je možné ale jen ve chvíli, kdy klient spolupracuje. Ve chvíli, kdy mám pochybnosti o tom, zda jsme s klientem na jedné lodi, medikaci nepředepíšu.
I proto naše spolupráce vypadá tak, že po vás nejprve chci měsíc sledovat chování vašeho psa a vyhodnocovat kritéria, která si nastavíme. Teprve když vidím, že jste schopní měsíc dodržovat pokyny a dělat záznamy, můžeme se bavit o medikaci, která toto bude vyžadovat klidně i rok.
Kdy není behaviorální medikace vhodná?
Jsou samozřejmě i situace, nebo tzv. red flags, kdy behaviorální medikaci není vhodné předepsat.
Je spouštěčem strachu nebo agrese zdravotní problém?
Pokud je primární příčina bojácnosti, agresivity nebo reaktivity vašeho psa ve zdravotním problému, který není řešený, není vhodné psa medikovat. Ve chvíli, kdy víme, že pes trpí chronickou bolestí, která zhoršuje jeho behaviorální problém, může mu naopak nasazení vhodných psychofarmak pomoct bolest zvládat lépe.
Vždy bychom ale měli mít zdravotní problém psa diagnostikovaný.
Není to spíš tréninkový problém?
Medikace nám pomáhá s behaviorálními problémy, které u psů spouští třeba strach. Pomůže nám u psů se separační úzkostí, bázlivostí, bojácností, reaktivitou a agresivitou. Rozhodně ale nepomůže u problémového chování, které je spíš problém tréninku a výchovy. A tak pokud pes tahá na vodítku, skáče po návštěvách, nezvládne být v klidu a podobně, vždycky se zaměřte na to, co je jeho primární motivace. Co toto chování spouští? I tahání na vodítku může být signálem vysokého stresu nebo strachu. Ale také to může být způsobeno tím, že psa nikdo nenaučil, jak chodit na vodítku „správně“ a tak prostě tahá.
Behaviorální medikace nezvládne odstranit nežádoucí chování, ale pokud je motivované strachem nebo stresem, může nám usnadnit jeho řešení.
Je to opravdu nutné řešit medikací?
Jsou problémy, které se dají řešit relativně jednoduše – managementem, úpravou prostředí, vynecháním psa ze situací, které nezvládá. Pokud pes nezvládá velké množství dětí najednou, ale žije v bezdětné domácnosti, místo medikace bude stačit ho nebrat do míst, kde se vyskytuje hodně dětí.
Pokud ale behaviorální problém omezuje welfare klienta nebo psa, je na místě ho řešit!
Klient se psem na problému nepracuje
I když bychom všichni rádi měli po ruce nějakou zázračnou pilulku, která vyřeší problémy našeho psa a zbaví ho strachu, behaviorální medikace touhle pilulkou není. Medikace nám usnadní práci se psem, sníží jeho stres a umožní mu se lépe učit. Ale to nestačí k tomu, aby se pes zbavil strachu nebo přestal být agresivní. K tomu je vždy potřeba naše úsilí a práce.
Co vás ještě zajímalo...
Může behaviorální medikace nahradit trénink?
Ne. Behaviorální medikace není náhradou tréninku ani práce se psem. Stejně jako trénink a úprava chování je medikace jen jedna část celkového přístupu k problému. Můžeme si ji představit jako lešení, které nám umožňuje, a v některým případech i usnadňuje, řešení probému, ale samo o sobě nic nedokáže.
Naopak, pokud majitel nespolupracuje a žádný trénink neprobíhá, behaviorální medikace by neměla být předepsána.
Pomůže medikace s taháním na vodítku a skákáním po lidech?
Bohužel ne! Toto chování může být motivováno strachem, ale ani tak by vám samotná behaviorální medikace nepomohla. Chování psa je jen informace o tom, co pes potřebuje a cítí.
Je behaviorální medikace bezpečná i pro štěňata?
Ano. Není to řešení první volby, ale pokud štěně vykazuje opravdu nestandardní chování, nebo třeba chování s prvky OCD, je behaviorální medikace možnou volnou.
