Když Jana adoptovala fenku Tori, netušila, že ji čeká dlouhá cesta plná strachu, úzkosti a nečekaných zvratů. Tori byla odjakživa citlivá – rušné prostředí ji dokázalo zcela paralyzovat a jediný nečekaný zvuk jí vzal chuť k nejzákladnějším činnostem. Přestože obě začaly trénovat, absolvovaly kurzy, lekce a vyzkoušely spoustu strategií, výsledky zůstávaly minimální.
Zlom nastal ve chvíli, kdy začala hlasitá rekonstrukce v okolí domu a pro Tori se každý den stal ohromným stresem. Postupně se propadala do úzkosti, brzy odmítala vyjít z domu a každé venčení bylo utrpení pro ni i pro Janu, která ji nechtěla takovému stresu vystavovat.
První výrazný posun nastal až po nasazení behaviorální medikace – pečlivě sladěné s managementem stresu, úpravou chování a pravidelným tréninkem. Od prvních týdnů na medikaci Tori projevovala nevídanou odvahu a brzy obavy z venkovního prostředí a zvuků přestaly být nepřekonatelnou bariérou.
Historie - bázlivost už od počátku
Jana si v únoru 2023 přivezla z útulku do svého bytu v Brně desetiměsíční fenku křížence Tori. Tori byla vykastrovaná v osmi měsících. O její historii toho v útulku moc nevěděli, ale sháněli pro ni aktivního majitele, takže sportovně založená Jana byla skvělá volba.
Kromě jednoho chirurgického zákroku Tori neprodělala žádné nemoce ani úrazy.
Tori byla od počátku velmi citlivá. Když jsem ji poprvé viděla v září 2023 na kurzu v kynologické hale, byla velmi plachá. Udržovala si vzdálenost od lidí, do haly se jí nechtělo a měla problém pracovat v rušném prostředí. Neměla zájem o odměny, jakmile se rozštěkal jiný pes v hale, Tori se uzavřela do sebe a odmítala dál cvičit.
Jana to s ní nevzdávala a odchodily spolu jeden kurz, pak otevřené lekce a na jaře 2024 si spolu můj kurz zopakovaly. Tori se postupně v hale zlepšovala a cítila lépe, ale pořád ji nečekané nebo nárazové zvuky rozhodily a pro Janu bylo velmi náročné ji znovu zaujmout.
V přírodě a v pohybu je to úplně jiný pes...
Mimo stresové situace je Tori velice akční a miluje pohyb. S Janou propadly canicrossu a to Tori miluje. Bohužel i tam je ale poměrně rušné prostředí a spousta štěkotu, které je pro Tori náročný. Kromě toho spolu začaly dělat rekreačně nosework a Jana se tak snaží Tori dopřát další psychickou aktivitu, kterou podpoří její sebevědomí.
Navzdory Jany snaze byla Tori pořád limitovaná svojí citlivostí a úzkostí, na rušných místech odmítala cvičit, hrát si a nechtěla si ani brát pamlsky z důvodu vysokého stresu. Protože v přírodě, kde Jana tráví svůj čas nejraději, se Tori cítila bezpečně, obě s tím zvládly fungovat. Jana absolvovala s Tori i můj online kurz Se zvuky v pohodě, kde ale dosáhly jen malých úspěchů, navzdory usilovné snaze.
Strach ze zvuků a rekonstrukce
Zlom ale přišel v květnu 2024, kdy začala rozsáhlá rekonstrukce vlakového nádraží poblíž Jany bytu. Tori postupně propadala větší úzkosti a postupně odmítala chodit ven. Z každodenního venčení se stal stres, který ale obě musely absolvovat.
Jana se snažila aplikovat znalosti a dovednosti z kurzu Se zvuky v pohodě, aby Tori situaci co nejvíc ulehčila. Nezapomínala na vylévání stresového kyblíčku, ani management zvuků, kdy byla Tori doma sama. Sledovala ji i webkamerou, aby věděla, zda Tori stále zvládá i její odchody a samotu.
Tím, že Tori ale musela každý den několikrát absolvovat venčení a tím opakovaně zažívat situace, kterých se bála, její stav se stále zhoršoval.
Jak podpořit bázlivého psa?
V říjnu 2024 se mi Jana ozvala, že by chtěla probrat další možnosti, jak Tori ulevit od tohoto stresu. Na první konzultaci jsme nastavily důsledný plán managementu stresu a tréninkový postup. Kromě toho jsme se s Janou dohodly na důležitosti sledování dat, abychom mohly správně vyhodnotit zlepšení a zhoršení a efekt všech opatření, které zavedeme.
Jana si určila jako nejdůležitější ukazatele ochotu Tori chodit ven, ochotu ke hře a ochotu přijímat pamlsky v náročných prostředích.
Dále měla za úkol rozbíjet rutinu činností, které Tori předvídaly odchod ven a zvyšovaly její úzkost. Naším dalším cílem bylo snižovat Tori úzkost ve venkovním prostředí, kde očekávala nárazové zvuky, tam Jana měla zkoušet různé hry a strategie z kurzu Se zvuky v pohodě.
V rámci další podpory jsme se dohodly, že Jana nasadí Tori feromonový obojek a také doplněk stravy s tryptofanem. Posledním úkolem Jany bylo vyšetření u veterináře, abychom společně vyloučili interní problém, který by mohl ke zhoršujícímu se stavu přispívat.
O důležitosti sledování dat a jak si ho nastavit, píšu v tomto článku.
Behaviorální medikace jako podpora bázlivého psa
Na konci listopadu jsme se s Janou viděly znovu a zhodnotily jejich pokroky. Záznamy odhalily mírné zlepšení stavu. Tori začala víc reagovat na trénink a byly dny, kdy odchody na venčení zvládala bez problémů. Zlepšení bylo ale malé, takže jsme se dohodly na nasazení behaviorální medikace.
Protože Tori potřebovala dlouhodobou denní podporu a ukázalo se, že velmi dobře reaguje na suplementaci tryptofanu, dohodly jsme se na nasazení fluoxetinu.
První dva týdny na startovací dávce proběhly bez nežádoucích účinků a tak jsme mohly nasadit plnou terapeutickou dávku. Od třetího týdne se začaly objevovat první pozitivní změny: Tori si více hrála na procházkách, byla ochotná cvičit, začala se začichávat a působila výrazně uvolněněji. Protože nasazení medikace vyšlo na přelom listopadu a prosince, pro Tori to bylo velmi náročné období i kvůli petardám. I proto byly pozitivní změny skvělou zprávou, že jsme se výběrem medikace trefily.
O tom, co to je behaviorální medikace a jak to funguje, se můžete dočíst v tomto článku.
První pokroky na medikaci
Na další kontrole už Jana viděla výrazný pozitivní efekt. Doma Tori víc odpočívala a neřešila tolik zvuky z venkovního prostředí. Tori ochota chodit ven se začala zvyšovat a začla být ochotnější si venku hrát. Přijímání pamlsků, jako náš další ukazatel, se zlepšilo hlavně ráno, později během dne už ne.
V únoru už pominuly ohňostroje a Tori ochota chodit ven už se stala skoro pravidlem. S Janou jsme postupně budovaly strategie, jak Tori naladit na odchod a ty pomáhaly. Menší zhoršení způsobilo malování na chodbě domu, kde Jana s Tori bydlí, hlavně kvůli ruchu a nemožnosti trénovat odchody na chodbu.
Jana také opět naskočila do kurzu Se zvuky v pohodě a tentokrát si to s Tori užily mnohem více. Nejen, že zvládly většinu cvičení a to i triků na budování sebedůvěry, do kterých se Tori dříve nechtělo, ale společně udělaly obrovské pokroky. Tori ochota cvičit a přijímat pamlsky ve vnějším prostředí se dramaticky zlepšila a tak se Jana mohla prakticky každý den pochlubit videem ze společného tréninku. Míst, kde je Tori ochotná přijímat pamlsky a hrát si, přibývá a Jana konečně sklízí ovoce usilovného tréninku.
Online kurz Se zvuky v pohodě je 7 týdnů trvající intenzivní trénink pro všechny, kdo mají bázlivého psa. Ať už se bojí zvuků, lidí, psů, kurz obsahuje spoustu metod a strategií, jak s jeho strachem pracovat a jak reagovat v situacích, kdy se pes bojí.
Informace o kurzu najdete zde:
Tori se dále zlepšuje
V dubnu společně absolvovaly velký canicrossový závod CaniX Open, kde Tori báječně zvládla hlučné a náročné prostředí plné uštěkaných psů, hlasitých lidí a dalších zvuků. Podle posledních zpráv už Tori zvládla i první letošní bouřky – sice je chvilku řešila, ale protože mají společně vybudované strategie, jak stres zvládnout, zvládla si Tori nakonec čichat svůj kobereček a vylizovat plnící hračku. To je něco, co by dříve nebylo možné.
Kromě obrovských pokroků ve venkovním prostředí, kde je Tori schopná si hrát a přijímat pamlsky, vidím obrovský rozdíl i na lekcích, kam s Janou chodí. Tori je nadšená do cvičení a těší se na něj. Při příchodu mě vítá, přestože na prvním kurzu se ke mně nepřiblížila a to, že jsem se přiblížila já k ní, pro ni bylo stresující. A pokud se náhodou stane, že druhý pes zaštěká a Tori to ve cvičebně rozhodí – Jana má spoustu strategií, jak Tori nahodit zpátky. A jde jim to oběma báječně.
A jak to shrnula Jana?
„Zpětně bych do toho šla i dřív 
„
Samotný trénink nestačil, samotná medikace taky ne
Příběh Jany a Tori ukazuje, že jsou chvíle, kdy ani dobře nastavený management, práce se stresem a úprava chování nestačí. Tori chování a hlavně životní pohoda se začala výrazně lepšit až po nasazení behaviorální medikace. Tori na medikaci nebude doživotně, společně s ukončením rekonstrukce nás bude pomalu čekat i vysazování.
Behaviorální medikace není doživotní záležitost. Je to lešení, na kterém můžeme vystavět změnu – svojí prací a tréninkem. Když je změna dostatečně upevněná, medikaci postupně vysazujeme. A stejně tak to bude i v tomto případě.
Nejsložitější bývá rozhodnutí, KDY je vhodné medikaci nasadit. Zvládneme to ještě tréninkem, nebo je na ni čas? Pár základních bodů, jak to můžete vyhodnotit, jsem sepsala do tohoto článku.
