Psí nebojsové

Čuchání, čuchání…

Proč psi vlastně tak dobře cítí?

My vnímáme svět především zrakem, naši psí parťáci zase čichem. Jsou prostě pro čichání a poznávání světa prostřednictvím pachů zrozeni. Je to pochopitelné, když se zamyslíte nad tím, jak je pro ně přirozené shánět potravu – psů jsou částečně mrchožrouti. Dohledávání zdechlin, cizí kořisti a nebo v současné době rabování odpadkových košů a slídění u popelnic je pro psy tak přirozené, že ani plná miska je nepřesvědčí o tom, že je to zbytečné. A tomu je uzpůsobeno i to, jak vlastně zpracovávají čichové vjemy…

Jejich čumáky ukrývají důmyslně poskládanou čichovou sliznici, kde se nachází až 300 milionů čichových receptorů. Oblast mozku, kde pak zpracovávají čichové vjemy, je u psů asi 40x větší než u lidí. Ve skutečnosti psi neanalyzují celý objem vzduchu, ale jejich nos si chytře vzorkuje – pouze 12-13 % vzduchu jde do čichové dutiny vybavené receptory, zbytek vzduchu pokračuje do plic. Pokud pes potřebuje lépe lokalizovat a zkoumat vzduch, změní se frekvence jeho čichání a přejde na krátké prudké nádechy. Každá nozdra má svojí vlastní dutinu a psi toho využívají k lepší lokalizaci pachu. Jinak preferují použití pravé nozdry ke zkoumání nových a potenciálně nebezpečných pachů a levou nozdru ke zkoumání známých a nebo příjemných pachů. Další zajímavostí pak je, že vzduch v čichové dutině zůstává i když pes vydechuje z plic a tak pes může vzorek pachu zkoumat déle. [1]

Neuvěřitelné, co? 

Proč teda nechávat své psy čichat?
Co všechno pak psi zvládnou vnímat svým čichem, si nedokážeme ani představit. I proto je možnost uspokojovat potřebu čuchání základ welfare psa. Psi potřebují čichat, protože svým čichem vnímají svět. Stejně jako my nechceme chodit po světě se zavázanýma očima, je od nás nefér nenechávat své psy čichat. 

Nejdůležitějším důvodem proč nechávat své psy čichat, je fakt, že je to jejich potřeba a její naplnění je součástí enrichmentu. Vlastně by nám všem tento argument mohla naprosto stačit, ale pokud by tomu tak náhodou nebylo, těch důvodů je mnohem víc. 

Jedna z věcí, které hodně podporuju a učím na lekcích je předávání zodpovědnosti na psy. Nechci trávit čas micromanagováním svého psa, chci mu v každé situaci dát tolik svobody, aby časem situaci zvládl sám. Chci ho naučit správně vyhodnocovat situaci a dobře se rozhodovat. Zdá se vám, že to s čicháním nijak nesouvisí? Když chci dát psovi svobodu a zodpovědnost řešit situace, musím ho nejprve naučit tyto situace řešit přijatelně pro mě. A základem toho je, že pes má možnost získávat, vyhodnocovat a zpracovávat informace o tom, co se kolem něj děje. A tak nejprve učíme psy v klidu pozorovat jiné psy, lidi, věci, kterých se bojí… a ta nejpodstatnější část informace pro psy je skryta právě v pachu. Stejně jako nechci u psů, aby si nevšímali podnětů, ale naopak chci, aby se na podnět podívali a učili se znovu soustředit na mě, chci, aby i čichem mohli získávat všechny informace, co potřebují. Ta nejdůležitější schopnost, kterou chci psa naučit, je nejdřív myslet a pak jednat [2]. A čichání jim k tomuto může velice dobře pomoct, protože jim pomáhá získat informace o tom, co se kolem nich děje. A my jsme tu od toho, abychom jim k tomu poskytli prostor a čas. 

Vyhodnocování čichových vjemů je pro psy taky docela náročná práce – i když psychická. A tak je čichání skvělou zábavou i pro psí seniory, handicapované psy, nebo psy v rekonvalescenci a klidovém režimu. Procházka s takovým psem nemusí být dlouhá na kilometry, ale může být velmi bohatá na vjemy, které potom pes může zpracovávat. A takový pes je pak třeba méně náchylný na ničení věcí z nudy a podobně. 

Důležitý přínos čichání je také to, že psa přirozeně zklidňuje a relaxuje. Proto je fajn zařazovat do programu čichací neboli dekompresní vycházky, kde si váš pes může na dlouhé šňůře nebo navolno čichat dle libosti. Ideálně v přírodě. Pokud by vám nestačilo moje slovo, můžete si dohledat i studii, kde psům měřili tepovou frekvenci během vycházek a ta se při čichání prokazatelně snižuje. A tak čichání můžeme úspěšně využít pro zklidnění kdykoliv to potřebujeme – ať už po náročné situaci, když chceme snížit hladinu excitace, nebo když chceme vytvořit klidnou pozitivní asociaci. Stačí rozhodit pamlsky do trávy nebo na zem a máme instantní čichací dečku k dispozici!

Ale i bez našeho pobízení se psi umí sami začuchat, když se potřebují zklidnit – vidíme to často jako tzv. náhradní chování v situacích, kde se pes potřebuje zbavit tlaku. Když jsme nesrozumitelní nebo příliš nároční během tréninku, nebo při psí komunikaci, kde se takhle deeskaluje napětí. 

V jedné studii se dokonce prokázal pozitivní vliv čichání na psí optimismus. Psi, kteří se každý den po dobu dvou týdnů věnovali čichání, měli prokazatelně optimističtější přístup k novým podnětům a odhodlávali se je prozkoumávat rychleji [3]. I takový efekt má naplnění psích potřeb a enrichment. 

Ciri při noseworku
Čichový enrichment a hry jako alternativa procházek a zároveň uklidnění psa

Jak psovi obohatit život o tuhle skvělou aktivitu kromě čichání na vycházkách?
Čichací dečky, čichací hry, hersenwerk – tohle všechno se dá využít pro relaxaci a zklidnění psa třeba po náročné vycházce. Hlavolamy pak mohou být vítaná psychická práce pro psy, kteří mají pohybová omezení.
Ze psích sportů to může být nosework, stopování, mantrailing… Těch možností je spousta. Vyzkoušejte, co vašeho psa nadchne a bude bavit. 

„Takže prostě necháváš svého psa čichat tak dlouho, jak to potřebuje?“ 
ANO! Pokud je to jen trochu možné a bezpečné, naše běžné procházky jsou zaměřené hlavně na to, aby Ciri zkoumala svět. Celý den je zavřená v bytě, kde má omezené možnosti. Chci, aby ten „svůj“ čas, tedy naše vycházky, využila podle sebe. Ranní procházka bývá celá jen pro ni – vybírá si kam půjdeme, kudy půjdeme a může si dle libosti čichat. Je to její čas, nemám žádné plány ani ambice. A každý den mě baví, jakou zase trasu si vymyslí, čím mě překvapí a jaké nové místo půjde prozkoumat. Omezuju ji jen v rámci bezpečnosti. 

„Ale můj pes čichá až moc a vůbec si mě nevšímá!“ 
S takovými psy začínáme pracovat v prostředí, které je opravdu snadné a pomalých krůčcích se propracováváme do složitých prostředí. Trénujeme hodně hry na pozornost, odpoutání se od prostředí, chválíme jakékoliv spontánní podívání se na nás. Spoustě psů pomáhá naučit čichat na povel nebo slovo nech. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.