Občas se to stane. Jiný pejskař k nám i přes naše upozornění a prosby pustí svého psa navolno. Náš pes se začne zmítat na vodítku, štěká jak o život a snaží se cizího psa odehnat. My se stydíme, začneme svého psa okřikovat, možná cukneme vodítkem. Někdy jsme naštvaní natolik, že začneme pokřikovat i na majitele cizího psa. Situace se nelepší, náš pes je stále víc podrážděný, vyjíždí, štěká jak o život. Nakonec ho potupně odvádíme někam pryč a doufáme, že toho pitomce se psem navolno už nikdy nepotkáme.
Jiná situace na lekci. Trénujeme odložení. Pes se sice ochotně vrací na podložku, ale po každé pořádné pochvale vystřelí vpřed. Majitel ho odměňuje pamlsky vysoké hodnoty, aby pro něj měla i podložka a cvik vysokou hodnotu… ale trénink se stále nedaří, pes nechce být v klidu a jeho výdrž se nelepší. Pes utíká z podložky čím dál rychleji, majitel tedy odměňuje čím dál rychleji, aby psa stihnul ještě na podložce…
Obě tyto situace mají něco společného:
Energie, kterou do situace vnášíme my, neodpovídá tomu, čeho chceme dosáhnout.
Není špatně psa zrychlovat nebo naopak zpomalovat, ale vždy to musí odpovídat tomu, co po něm chceme.
Pokud chceme po psovi rychlý běh na parkuru, budeme ho chtít dostat do nadšení a drivu. Bude v pořádku, když bude nadšený skákat kolem nás a my ho v tom budeme ještě povzbuzovat.
Když ale chceme vzít psa do kavárny, nechceme, aby nám nadšeně skákal kolem stolu, štěkal a dožadoval se aktivit. Chceme, aby v klidu ležel na určeném místě a nezabýval se věcmi, které nejsou jeho.
Stejně tak je těžké mít klidného psa, když na cizí psy štěkáme s ním a naše reakce jsou neadekvátní situaci.
Pokud chceme našeho rychlého, akčního a nebo prostě jen příliš nadšeného psa zpomalit, nesmíme se nechat jeho rychlostí strhnout. Nechceme jako Alenka běžet čím dál rychleji, abychom vůbec stáli na místě. Musíme ho naopak zpomalit, dostat ho na naši úroveň.
Jak to ale změnit?
Uvědomujme si, co vlastně chceme. Kdy chceme v psovi povzbudit nadšení a drive a jaké cviky chceme cvičit v té nejvyšší rychlosti. A kdy naopak chceme, aby pes cvičil pomalu, soustředěně, měl dlouhé výdrže a nečekal jen na uvolnění z povelu.
Co nám pomáhá měnit energii? Kromě našeho vnitřního naladění, je to i způsob odměňování.
Pokud chci psa zklidnit, chválím ho klidným, hlubokým hlasem, odměňuji ho pomalu z ruky nebo ze země, pravděpodobně granulemi nebo jinými pamlsky nízkých hodnot. Dám mu nějaký statický povel, lehni, sedni, nebo můj oblíbený nose touch s výdrží.
Pokud chci naopak psa nabudit, chválit budu hlasem vyšším, odměňovat třeba přetahováním, společnou hrou a pokud použiju pamlsky, budou vysoké hodnoty a budu mu je třeba házet, aby si užil i lov pamlsků a nabudil se na další aktivitu. Ze cviků pak psa naladím na akčnější cvičení třeba slalomem mezi nohama, obíháním, nebo i aportováním.
Pokud mám psa, který se při cvičení přetáčí, špatně se soustředí, výše uvedené přístupy kombinuju dle potřeby. Sleduju psa před sebou, pokud dělá chyby, je roztěkaný, nebo mě při braní pamlsků už lehce štípe, snížím energii a situaci zklidním. Pokud je pes naopak pomalý, nemůže se odhodlat k akci, přetahování nebo lov odhozených pamlsků, případně oblíbená hra, můžou být to, co ho naladí na cvičení.
Časem se to zažije
Postupně se to naučíme my i naši psi. Poznají cviky, kde jsme trvali na klidu a ten stejný klid si pak přenesou do běžného života. Rozložíme jim v kavárně deku, nebo jim klidným hlasem řekneme lehni a je ani nenapadne, že by se snad chystalo něco akčního. Ale bude stačit jeden cvik, kterým se rozehříváte jako tým před závodem, a oni už budou natěšení na společný běh a budou zase správně „šílení“.
A to je náš cíl. Nechceme psy držet v neustálém napětí a stresu, protože se něco skvělého může stát. Nechceme, aby byli neustále na značkách a čekali, jestli z nás vypadne povel nebo hračka.
Chceme, aby věděli, že teď se nic dít nebude a oni můžou odpočívat. Nebo si dělat své psí věci a prostě být psy.
Psi nás mají přečtené – buďme autentičtí
Zároveň nemá cenu se za každou cenu tvářit, že jsme v klidu, když to v nás vře. Psi umí velmi dobře číst lidské emoce a poznají, jak se cítíme. Zároveň poznají nesoulad v našich pocitech a chování, bude to pro ně nesrozumitelné.
Necvičme se psy klidné povely, když se na to necítíme a nejsme schopní se na ten klid naladit ve své hlavě.
Pokud se nám například situace nepovedla zvládnout tak, jak jsme doufali, dovolme si být chvilku naštvaní, nešťastní nebo jen zklamaní. Je to v pořádku a patří to k tomu. Naučme se ale od psů jednu důležitou věc – nebuďme v negativních emocích dlouho. Protože jak říkají buddhisté a vsadím se, že i psi: „Bolest je nevyhnutelná, utrpení dobrovolné“.
