Behaviorální medikace je téma, které vyvolává otázky a obavy nejen u majitelů zvířat, ale často i u veterinárních lékařů. Použití psychofarmak je obestřeno spoustou mýtů a polopravd, které se tradují bez ohledu na realitu. Pokud se o tohle téma zajímáte, myslíte si, že by mohla vašemu psímu parťákovi medikace pomoct, shrnula jsem pro vás ty nejdůležitější informace…
Co je behaviorální medikace?
Behaviorální medikace zahrnuje použití psychofarmak, léků, které ovlivňují chemické procesy v mozku zvířete a tím upravují jeho chování, nálady a třeba i reakci na stres.
Protože je v oblasti veterinární behaviorální medicíny schváleno a registrováno jen několik léků, většina léků, které se používají, jsou určené pro lidi. Tyto léky jsou testované a schválené na použití pro lidi a veterinárními lékaři jsou používány „off label“ – tedy mimo jejich původní schválené indikace. I přesto, že tyto léky nejsou testovány přímo na psech, jejich účinnost a bezpečnost je doložena vědeckými studiemi a klinickými zkušenostmi.
Pro některé specifické indikace pak už existují i veterinární speciality – jako třeba Sileo, používané při fobiích z hlasitých zvuků, nebo třeba Tessie, která pomáhá řešit separační úzkost, a další.
S čím nám může behaviorální medikace pomoct?
Je důležité zdůraznit, že medikace by neměla být jediným řešením problémového chování. Medikace je skvělým pomocníkem a doplňkem při současné behaviorální modifikaci, tréninku. Psychofarmaka nejsou samospásná, sama o sobě nevyřeší problém, jen mohou pomoct psovi přečkat to nejhorší bez toho, aby se jeho strach prohloubil. Také mohou pomoct velice stresovaného psa dostat do klidnějšího stavu mysli, ve kterém se může učit.
Samotné léky nedokážou nahradit trénink a práci na změně emocí a chování.
Medikace nám může pomoct při řešení separační úzkosti, fobie ze zvuků, ale taky OCD u psů. Naopak není vhodné medikaci použít na problémové chování, které je spíš „tréninkový“ problém. Skákání po lidech, přílišná excitace, tahání na vodítku… to nejsou problémy, se kterými vám může medikace pomoct.
Léky nemusí být tou poslední možností a nejsou ani vaším nebo psím selháním. V některým případech je to naopak jediný způsob, jak můžeme se psem začít pracovat. Někdy mohou být tou jedinou správnou první volbou – samozřejmě s prací na úpravě chování.
Použití medikace bychom měli zvážit pokaždé, když je ohrožen welfare zvířete – pokud máme psa, který je neustále ve stresu, bojí se všeho a nemůžeme ho dostat do jiného prostředí, kde se bude cítit lépe. Vhodně vybrané léky mohou snížit jeho úzkost a umožní nám pracovat na tom, aby se cítil dobře. Pomoct mohou ale i psům, u kterých úprava chování nefunguje ani přes velkou snahu majitele a nebo se přestali zlepšovat. Takovým psům může medikace pomoct snížit stres a umožní jim se učit.
V případě, že se léky používají u agresivních psů, tak v žádném případě nenahrazují ani práci, ani management. Nesnižují riziko a neměly by být výmluvou či omluvou pro nedostatečné zabezpečení psa.
Jak léčba vypadá?
Před samotným zahájením behaviorální medikace je nutné vyloučit všechny ostatní možné zdravotní problémy a mít přehled o zdravotním stavu psa. Jak víme, neléčená chronická bolest, alergie, nebo trávicí potíže mohou výrazně přispívat ke stresu psa a samy o sobě mohou být spouštěčem strachů a reaktivity. Absolvovat zevrubnou kontrolu u veterináře a certifikovaného fyzioterapeuta by tak neměli pouze psi, u kterých se zvažuje behaviorální medikace, ale každý pes, u kterého řešíte probém. Zejména, pokud nastal náhle a vy neznáte přesný spouštěč, nebo se i přes veškerou snahu nelepší.
Behaviorální medikace může být rozdělena na krátkodobou a dlouhodobou terapii.
Krátkodobá medikace se používá zejména v situacích, kdy je potřeba rychlý, okamžitý efekt. Namátkou můžeme vybrat třeba ohňostroje, bouřky, návštěvy veterinárního lékaře, jízda autem, nebo třeba odchody majitele u psů se separační úzkostí. Tyto léky mají rychlý nástup účinku, ale krátkou dobu trvání. Je potřeba je podat zvířeti před tím, než se dostane do vysokého stresu. Jako situační medikace se používá například už zmíněné Sileo nebo Tessie.
Dlouhodobá (denní) medikace je určena pro psy s chronickými problémy, jako je generalizovaná úzkost, separační úzkost a podobně. Tyto léky se podávají denně a jejich účinek často nastupuje pomalu, často až po několika týdnech. Tyto léky působí jemněji, ovlivňují hladiny neurotransmiterů a mění způsob, jakým mozek funguje. Jedním z příkladů léků pro dloouhodobou medikaci mohou být třeba SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), které se používají jako lidská antidepresiva.
Velice často jsou oba přístupy kombinovány – dlouhodobé podávání SSRI nám umožní se psem trénovat, protože snížíme jeho strach a umožníme mu se učit. V případě předvídatelných intenzivních stresorů jako jsou třeba bouřky, ale můžeme terapii doplnit Sileem.
Samotná volba konkrétních léků může být záležitostí i několika pokusů a omylů. Behaviorální medikace není v našich končinách moc rozšířená a když se jí chce veterinární lékař věnovat, musí se vzdělávat v zahraničí a neustále sledovat nejnovější vědecké studie. Výběr léku pak probíhá nejen na základě informací z odborné literatury, ale samozřejmě i s ohledem na konkrétního psa, jeho chování a přístup majitele. Nějakou dobu může trvat i než objevíme vhodné dávkování, i proto je vhodné psa neustále kontrolovat a mít přehled o jeho chování a o tom, jak se vyvíjí.
Velice často se také používají kombinace několika léků, které spolu účinkují lépe.
Nechci mít sedovaného psa, zombii, co bude jen ležet...
To nechceme nikdo – sedace není cílem dlouhodobé behaviorální medikace. Většina psychofarmak v té správné dávce psa neseduje a pokud ano, je to považování za nežádoucí účinek, který bychom měli řešit s ošetřujícím veterinářem. Je možné, že vybraný lék vašemu psovi nesedl a tak se použije jiný, který tento nežádoucí účinek mít nebude.
U některé medikace, například situační během návštěvy veterinární ordinace, může být mírná sedace žádoucí, ale dlouhodobá medikace by psa sedovat neměla.
Není to quick fix...
Behaviorální medikace je nástroj, který nám může výrazně pomoct při práci se psy s vážnými problémy. Není to však často rychlé a snadné řešení. Správně zvolená léčba ale může výrazně zlepšit kvalitu života jak psa, tak jeho lidských parťáků.
V zahraničí je běžné, že spolupracuje majitel, behaviorista (odborník na změnu chování) a specializovaný veterinární lékař. U nás instituci behavioristy nemáme a proto se snažím tyto dovednosti skloubit. Po ročním dálkovém studiu behaviorální medicíny na University of Sydney a několika letech vzdělávání v oboru chování psů, se snažím šířit osvětu o této specilizaci a pomoct psům, pro které je náš svět stále příliš náročný.
Máte pocit, že by vašemu psovi medikace pomohla? Chcete se dozvědět víc o možnostech, které jsou k dispozici? Neváhejte se ozvat a můžeme spolu probrat, jaké jsou možnosti.
Dobrý den,absolvovala jsem u vás kurz -se zvuky vpohodě . Je opravdu super a snažím se s tímto konceptem stále pracovat.Mám dlouhosrstou kolii, je od malá bázlivá,opatrná,klidná,poslušná,do roka nejlepší pes na světě.Po prvním hárání zlom a začala reakce na zvuky,je lekavá. Nedává popelář,traktory,kamiony…..Bydlíme na vesnici ,ale i tak je občas potkáme.Město je problém,velký stres. A hlavně čím víc jí tím vystavují tím je to horší…(ráda bych jí brala všude s sebou ,ale bohužel to nejde(je s PP ,znám rodiče a jsou vpoho),potřebovala bych něco aby s ní šlo lépe pracovat(pořád trénujeme,ale pak jí něco rozbije a z hodného psa je plašan.)Děkuji moc za info ,mám ráda vaše stránky,jste skvělá.S pozdravem Marková.
Zdravím Kláro,
tohle bude lepší probrat individuálně – momentálně mám do září volno, ale pak zase začnou pravidelné online konzultace, kde to můžeme probrat. Najdete je pak zde: https://psinebojsove.dogres.cz/. Markéta
Dobrý den paní doktorko, myslím že můj pes je adaptem na nějaké psychofarmakum, moc děkuji za všechny tyhle informace,,ne že bychom už nic nezkouseli, nic mene nic nám nesedlo.
Dobrý den Gábino,
u meidkace je to často cesta pokusů a omylů, nejlepší je se spojit s veterinářem, který se tomu opravdu věnuje a ví, co dělá. Bohužel takových není mnoho.
Odkud přesně jste?