Dvě hry, které považuju za absolutní základ pro psy bázlivé a reaktivní. Každá funguje v základu na jiném principu, ale pokud se „hrají“ správně, mají velmi podobný efekt. V čem jsou tyto hry podobné a v čem se liší? Jak je správně hrát, aby fungovaly?
DMT (zkratka slov Distraction Marker Treat) je hra z dílny britských AbsoluteDogs. Využívá principu protipodmiňování, cílem je naučit psa, že většina podnětů je bezpečná a nemusí na ně reagovat. Jak zkratka napovídá, po podnětu následuje marker a pak pamlsek. Pokud pes pamlsek nechce, je odměnou odchod ze situace nebo odstranění podnětu. V této hře nepoužíváme běžný marker jako je clicker nebo pochvala, ale jiné vybrané slovo, které proneseme klidným tónem. Já používám „hodnáááá„, AD využívají „niiiiiiiiice„. Protože se marker páruje s pamlskem a tím pádem příjemným pocitem, při důsledném používání a správném načasování se z něj může stát signál „nic se neděje, nemusíš to řešit“ směrem ke psu.
Cílem protipodmiňování (counter-conditioning) je změnit postoj a emoce psa k danému podnětu. Běžný postup je vystavení psa podnětu a spárování s oblíbeným pamlskem nebo jinou odměnou. Tím se mění asociace a následně i vztah psa k danému podnětu. Protipodmiňování patří ke klasickému podmiňování – odměna přichází bez ohledu na chování psa.
Jak začít hrát DMT?
- nejprve musíme dát hodnotu markeru – řekneme hodnááááá a po menší pauze dáme psovi pamlsek (toto několikrát zopakujeme)
- přidáme rušivý podnět, nejprve něco nenáročného – po podnětu následuje marker hodnááááá a poté pamlsek
- v reálném použití přichází marker a pamlsek bez ohledu na reakci psa, uklidňuji a odměňuji tedy i psa, který vrčí nebo štěká
- když je pes v klidu a hru zná, odměňujeme až poté, co se po markeru otočí na nás
- dalším stupněm je marker až poté, co se pes podívá na nás
- poslední fází této hry je pes, který na podnět už nereaguje vůbec
DMT není hra jen pro určité situace, vnímám to jako snadný způsob, jak dát psovi najevo, že něco nemusí řešit. Proto mám prakticky neustále po ruce pamlsky nebo granule a můžu tak psovi dát najevo, že je něco v pořádku. Ať už se jedná o divný zvuk, který ho polekal, nebo štěkot psa pod okny. Pravděpodobně přijde mnoha lidem divné, že psa odměňujeme za vrčení a další „nevhodné“ reakce, ale my už víme, že princip této hry spočívá v něčem jiném.
Ve chvíli, kdy se DMT stane součástí vašeho života se psem, můžete vidět obrovské změny. Je to hra, která pracuje s koncepty a tak se váš pes postupně stává větší optimista, řeší míň věcí a má menší problém s novými věcmi. Tato hra mi hodně pomohla s tím, kdy se Ciri bála všeho – zvuků, věcí, lidí, psů. Nyní jí stačí pár opakování a na podnět přestává reagovat, pokud si pohlídám její kyblíček.
LAT (Look At That, Podívej se na) je hra od Leslie McDevitt, z její knihy Control Unleashed (Poslušnost i bez vodítka). Stejná hra se dá nalézt také pod názvem Engage-Disengage. LAT v sobě kombinuje operantní i klasické podmiňování. U této hry je naopak vhodnější jako marker použít clicker, protože u spousty psů bude klíčovou roli hrát načasování a to je mnohem lepší s clickerem než slovním markerem. Další klíčová věc je pro tuto hru vzdálenost, vždy chceme začínat hrát v takové vzdálenosti od podnětu, aby byl nás pes klidný, nereagoval na podnět a byl schopný si brát pamlsky a spolupracovat s námi.
Operantní podmiňování je jedním ze způsobů učení, kdy po podnětu (povelu) následuje reakce (chování), kterou se snažíme posílit – podnětem se u LAT stává například spatření jiného psa, chování, které pak posilujeme je pohled na nás. Učíme tak psa schopnost odpoutat se od podnětu a soustředit se na nás. Tím zabraňujeme okamžité reakci založené na emocích. Pokud ale dlouhodobě posilujeme toto chování, hodnota pamlsku se přenese na přítomnost podnětu a tam do hry vstupuje protipodmiňování, zmíněné výše.
Jak začít hrát LAT?
- pes se podívá na podnět (například cizího psa), následuje click a pamlsek, který podáme tak, aby se pes musel přestat dívat na podnět (pamlsek podáváme směrem od podnětu nebo hodíme na zem)
- postupně se dopracováváme k tomu, že se pes od podnětu odpoutá a click přichází až poté, co se podívá na nás
Perfektně návod na hru LAT přichystala Lenka Wami Blachová ve videu zde.
Psa nenecháváme na podnět koukat moc dlouho, pokud se není schopný odpoutat, zvýšíme vzdálenost. Zároveň nechceme učit psa oční kontakt, vždycky chceme, aby se nejprve podíval na podnět a pak teprve na nás. Někdo dokonce při hraní ani netrvá na tom, aby se pes díval na něj, stačí mu, když pes odpoutá pohled od podnětu. Po pár úspěšných opakováních se vždy můžeme o kousek přiblížit. Pokud se LAT hraje delší dobu, stává se komunikační strategií, kdy pes vnímá podnět jako signál k otočení se na nás. Vidí psa, podivného člověka, nebo něco, co se mu nezdá, zastaví se a otočí se na nás.
Jak jsme zjistili, měnit můžeme buď emoce psa, které zažívá, nebo jeho chování při setkání s podnětem. Klasické podmiňování mění emoce psa, operantní podmiňování učí psa novému chování. Postupně se obě metody prolínají. Pokud se změní pocity psa, změní se i jeho chování, protože to je poháněné potřebami, například potřebou bezpečí při pocitu ohrožení. Pokud se zaměřuju na změnu chování a odměňuju opravdu důsledně, postupně se pracuje i na protipodmiňování, protože po spatření podnětu pes dostává pamlsek.
Pro obě hry je důležité rozumět signálům, kterými náš pes dává najevo, že je s danou situací v pohodě. Pokud se pes má učit, potřebujeme ho pod prahem a proto je důležité nejen intenzitu podnětu zvyšovat postupně (například vzdálenost k jiným psům nebo hlasitost) a celou dobu sledovat, jak se pes cítí. Nikdy nechceme psa vystavovat zbytečně náročným situacím jen proto, že už by to měl zvládnout, vždy mu dáme prostor si odpočinout. U psů, kteří jsou velmi motivovaní na jídlo je dobré být na pozoru, zda se pes na podnět při LAT opravdu dívá a vnímá ho, abychom se najednou neocitli se psem někde, kde vlastně ani sám nechtěl být.
Hrajete nějakou z těchto her se svým psem? S čím vám pomáhají?
1 komentář