Nechápu, co to s ní zase je! Včera byla skvělá – odvolala jsem jí od srnek, pak si hodinu hrála s jiným psem, nakonec jsme doma ještě cvičily a moc jí to šlo. A dneska je jak vyměněná! Nevnímá mě, venku tahá na vodítku jak šílená a nereaguje na žádný povely. Potkaly jsme jejího nejlepšího kamaráda a sotva se pozdravili, už po něm vyjela a byla na něj protivná. Zkoušela jsem s ní nějaký jednoduchý povely, ale ani to nezvládla a celá vycházka byla jedno velký utrpení…”
Znáte to? Já jo a moc dobře – ten pes má prostě plný kyblíček.
Co to vlastně znamená?
Pokud přijdu z práce a zjistím, že partner i přes opětovnou prosbu nezavolal do autoservisu, pravděpodobně si neodpustím pár poznámek na jeho účet. Pokud mě přes den vytroubí na křižovatce jiné auto, šéf mi v práci vynadá, že jsem odevzdala špatně projekt, kamarádka mi vyčte, že jsme se dlouho neviděly a po příchodu zjistím, že partner nezavolal do autoservisu, bude moje reakce o dost bouřlivější.
Všichni máme jen omezenou kapacitu ke zvládání stresu. U lidí i zvířat se tato kapacita často popisuje jako tzv. stresový kyblíček (stress bucket, trigger stacking).
Kyblíček se plní různými událostmi – nejen negativními, ale i pozitivními. Nemusí jít jen o vypořádání se se složitou situací, přítomnost věcí, kterých se pes bojí, ale notně ke stresu přispívají i různé sportovní aktivity, aportování, hraní s jinými psy a podobně. Každý pes má kyblíček jiného tvaru a jiného objemu – někteří psi zvládají přirozeně velké množství stresu a jiní naopak vyletí jak čertík z krabičky i na poměrně běžné podněty.
Pokud má pes prostor se mezi jednotlivými událostmi uvolnit a odpočinout si, často je v pohodě. Pokud je toho hodně naráz, stres se sčítá a pes se dostane za svůj práh, za to, co je schopný zvládnout, přeteče mu kyblíček.
A asi každý z nás už zažil psa s plným kyblíčkem.
- Psa, co najednou zapomněl, jak se způsobně chodí na vodítku a tahá.
- Psa, který zničehonic vyjede na jiného psa, přestože s ním neměl doteď problém.
- Psa, který se tváří, že nezná ani ty nejjednodušší povely, které ještě včera nadšeně a s radostí plnil.
- Psa, který má najednou problém zůstat sám a ničí všechno v dosahu.
- Psa, kterého je těžké uklidnit, protože skáče, štěká a běhá a vypadá spíš neúnavně než unaveně.
- Psa, který se najednou přetáčí, štěká a vyjíždí na všechno kolem.
- Psa, se kterým už nějakou dobu pracujeme a najednou máme dojem, že všechna ta práce přišla najednou vniveč.
- Občas nám prostě náš pes přijde úplně nemožný a neuvědomíme si, že je toho na něj prostě hodně.
Každý z nás potřebuje vylít kyblíček – my si jdeme zaběhat, posedět s kamarády a zanadávat na šéfa, projít se do přírody nebo si zameditovat.
Co ale naši psi?
Klíčové pro vylití jejich kyblíčku je dostatek odpočinku na klidném místě, odkud pes nemusí hlídat okolí a má minimum vzruchů. Ideální je třeba klec nebo kennelka, která se dá vzít kamkoliv a kdekoliv tak můžeme pro psa vytvořit prostor k odpočinku.
K rychlejšímu vylití kyblíčku můžeme psovi pomoci i my – uklidňujícími aktivitami, které přirozeně snižují stres. Čmuchací dečky, lízací podložky, naplněný Kong, sušené vnitřnosti na žvýkání, hlavolamy… to jsou všechno prostředky, jak můžeme psovi zaměstnat hlavu a uvolnit stres. Hodně pomáhají i pachové práce, kdy se pes musí soustředit a zároveň dělá něco, co je pro něj velmi přirozené.
Žvýkání u psů pomáhá vyplavovat endorfiny, hormony štěstí. Spousta psů se kousáním vědomě uklidňuje – v době, kdy jsem Ciri učila samostatnost po příchodu z útulku, mi značně zredukovala počty triček, do kterých vykousala spoustu děr.
Osobně se snažím Ciri stresový kyblíček neustále sledovat a zároveň ho včas vylévat vhodnými aktivitami.
3 komentáře